[Lyric] Soběsmrt (Brauncholda)

Má krev se vzpírá započít svůj oběh
Žilami těla, jež je hrobem mysli
A tělo tiše leží ve svém hrobě
Jímž mysl je, a nepřijímá kyslík

Jen jednou vstalo k exhumaci koster
Jimž přežívání v smrti závidělo
A vešlo v chromý, vymodlený kostel
Zpět v rozklad zaživa, zpět v bohapusté tělo

Má krev je šlechtou těla, neboť může
Z něj uniknout, když protrhá se kůže
Však kdo by páral jediný svůj hábit?

Má mysl v hnůj se mění, sama hnojem
A smysl mého těla tak je zdvojen:
Již nejen zemřít, ale také zabít